« Úvod | VÝLET S KRAKOVANSKÝMI ... »

LISTOPAD

listopad
Listopad je jedenáctý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má 30 dní.
Název je odvozen od padání listí, které je v tuto roční dobu ve středoevropských přírodních podmínkách typické.
V římském kalendáři byl listopad devátým měsícem (proto se jmenuje v jiných jazycích november, podle novem = devět)..
V církevním kalendáři, podle toho, na který den připadá Štědrý den, advent začíná poslední neděli v listopadu nebo první neděli prosince.
11. listopadu má jmeniny Martin.
O Svatém Martinovi:
Martin Tourský se narodil r. 316 n.l. jako syn pohanského římského důstojníka v římské provincii Horní Panonie (dnešní Maďarsko). Vzdělání získal a s křesťanstvím se seznámil v severoitalské Pavii. Ve svých patnácti letech byl proti své vůli přijat k císařskému jezdectvu.
Legenda říká, že jedné chladné noci v Amiens viděl promrzlého nahého žebráka. Svatý Martin neváhal a svým mečem rozetnul svůj plášť na dvě poloviny, z nichž jednu podal žebrákovi. Následující noci se mu zjevil Kristus, oděný právě do poloviny jeho pláště. Díky této události je vzýván na ochranu proti chudobě a tato událost měla za následek, že se dal pokřtít. O něco později, když mu bylo asi dvaadvacet let byl z armády propuštěn, cestoval po celé Itálii a Dalmácii. Poté odešel do Francie, kde strávil většinu svého života. Deset let žil jako poustevník. Roku 372 přijal svatý Martin biskupský stolec v Tours. I po jmenování biskupem žil nadále jako mnich ve své chatrči poblíž řeky Loiry, kde později vzniklo opatství Marmoutier. Zemřel v 81 letech roku 397 n.l. v Candes u Tours.
Svatý Martin je patronem vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů. Nejčastěji bývá zobrazen na koni s půlkou pláště a žebrákem.
Svatý Martin přijíždí na bílém koni. Tato prastaré pořekadlo značilo, že v době, kdy tento světec slaví svůj svátek padal sníh a neodvratitelně se blížila královna mrazivých večerů a dlouhých nocí – paní zima.
Svátek svatého Martina byl důležitým dnem v životě čeledníků a děveček, neboť zpravidla v tento den většina z nich (Martínkové) měnila službu a dostávala za svou práci mzdu. Někteří smlouvu s hospodářem prodloužili a ti ostatní odcházeli za lepší službou. Takový odchod ze služby spojený s obdržením peněz býval důvodem k pořádné oslavě. Mnozí tak propili a projedli svou celoroční mzdu během jednoho dne bez ohledu na to, zda již měl zajištěno nové místo nebo ne. S oslavou byl spojen nadměrný hluk a následovně i řádění čeledi.
O jejich řádění vypovídá záznam z roku 1590: “Martínkové i jiná chasa okolo Prahy, sebravše se v nemalém počtu v krčmě pod Prahou, přišli k Roztokám, tvrzi pana Davida Boryně. Tu nalezše zavřenou, někteří jsou povědomi, kterak se spouští, otevřeli sobě a zmocnivše se předně čeládky a ji uzavíravše, potom udeřili na starého pána, kterýž leže v komoře sám jediný, porozuměl, co se děje, vstal a vzal pytlýk peněz, vyhodil jim, řka: ,Nu, padouškové, vím já, že byste vy pili; vezměte sobě a jděte do krčmy a propijte je.“ Oni však nemajíci na tom dosti, vzavše nějakou kládu, i vyrazili dveře, a tak i pana zmocnivše se, byli by ho tu hned i zabili, kdyby jeden z nich jeho nezastoupil. Volky nevolky dal jim klice. Nabrali si peněz, zlata, stříbra a táhli dál.“
Není divu, že pojmenování „Martínek“ bylo velmi handlivé a později označovalo člověka, který nezřízeně pije a z opilosti tropí škodu.
Tolik legendy – Vám přeji, abyste měsíc prožili v klidu a teple se svými blízkými při příjemné skleničce a budeme se těšit na Vánoce…


počítadlo.abz.cz

Template By Blogger Templates
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se