« Úvod | VÝLET S KRAKOVANSKÝMI ... »

Rakytník - citroník severu

rakytník
V honbě za vitaminy utrácíme peníze za exotické ovoce, a přitom máme možnost pěstovat keř, který nám cizokrajné plody nahradí. Rakytník v sobě skrývá vitaminy, karoten, třísloviny i stopové prvky.

Kůň zářící trny, tak zní poetické označení coby volný překlad latinského názvu rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides).
Používalo se už od starověku, když koně, spásající listy a výhony rakytníku, měli nápadně hladkou a lesklou srst. Chovatelé koní přisuzovali tento výsledek vlivu látek vysoké nutriční hodnoty obsažených v celé rostlině.
Okrasný léčitel u domu
Vlastností rakytníků využívalo tibetské, mongolské a indické lidové léčitelství po celé generace. Léčivé látky - vitaminy A,C, E a K1, organické kyseliny a stopové prvky obsažené v plodech podporují imunitní systém, jsou vhodné při rekonvalescenci a mají vysoké biostimulační účinky.
Rakytník zvyšuje potřebnou tvorbu žluči a trávicích enzymů, stimuluje činnost jater a plic a usměrňuje krevní oběh. Osvědčuje se jako podpůrný prostředek při léčbě revmatizmu, při průduškových zánětech rozpouští hleny a je vynikajícím „čističem“ organizmu od toxických zplodin.
Co o něm možná nevíme
Rakytník pochází ze střední Asie, kde roste ve stepích, krasových oblastech i říčních údolích. Sibiřské typy jsou vysoce mrazuvzdorné, snášejí teploty kolem minus padesáti stupňů Celsia.
Rakytník je přizpůsobivý, velice nenáročný a skromný.V posledních letech se přece jen častěji využívá jako keř vhodný pro rekultivace v průmyslových oblastech a jeho půvab začínají objevovat i majitelé zahrad u rodinných domů.
Rakytník dorůstá výšky kolem dvou až tří metrů, není příliš rozložitý, obrost kosterních větví je slabě trnitý. Ozdobný je i svým olistěním: úzké, kopinaté listy jsou na rubu stříbřitě šedé, vrchní strana je sytě zelená. Celkově působí ve výsadbě keř rakytníku, nyní už zdomácnělý, trochu cizokrajně.
On a ona
Rakytník je rostlina dvoudomá s jednopohlavními květy buď samčími, nebo samičími. Pokud tedy chceme mít z keře kromě krásy i užitek, musíme si pořídit obojí sazenice. Jeden samčí keř postačí až na šest samičích rostlin.
Rakytník větrosnubný (není opylován hmyzem, ale větrem) poměrně dlouho kvete (až tři týdny), proto je i v příznivém počasí záruka opylení květů. Při nákupu se pohlaví rakytníku nejlépe rozpoznává až na tříletých rostlinách: samčí keře mají větší pupeny na výhonech hustěji rozložené, takže vypadají „huňatější“.
Rady a odrůdy pro úspěšné pěstování
Přestože je rakytník nenáročný a otužilý, nemusíme mu odpírat místo na slunci. Stín opravdu nemá rád a trvale zamokřená místa mu také nesvědčí - reaguje opadem listů a zasycháním obrostu.
Vysazují se dvouleté sazenice, a to na jaře i na podzim, na vzdálenost zhruba tři metry. Plodit začíná rakytník čtvrtým rokem po výsadbě, do té doby je jen okrasným keřem. Nejnověji vyšlechtěné formy rakytníku mají bobule spíše bledě žluté, sklízet a zpracovávat se však dají plody všech odrůd a barev.
Pro sklizeň jsou doporučovány starší odrůdy Frugana - s nejvyšším obsahem karotenu, Dorana, Vitaminaja, Masličnaja, Dar katuni a Altaja. Z novějších odrůd je to Hergo, Leikora - s nejvyšším obsahem vitaminu C a velmi dobrý opylovač Pollmix.
Sklizeň není jednoduchá
Plody rakytníku jsou drobné peckovičky s kratičkými stopkami, které hustě obrůstají větvičky, k nimž ztěžuje přístup trnitý obrost. Sklizňová zralost je optimální v době plodů vybarvených, ale pevných.
Sklizeň je snad to jediné, co lze rakytníku vytknout - plody se špatně oddělují od obrostu, česáčky ani hřebeny se neosvědčily a stříhání celých větviček k otrhávání doma oslabuje keř a zmenšuje příští sklizeň.
Můžeme se dočíst, že nejlépe se sklízí plody přemrzlé, a sice setřásáním do nádob: u nás ale nepanují sibiřské mrazy a peckovičky zůstávají díky vysokému obsahu olejů měkké i v zimním období, takže ani tento způsob není vyhovující. Nezbývá, než se vyzbrojit trpělivostí, počítat s rukama obarvenýma oranžovou šťávou a zvyknout si na občasný píchanec.
Žádný odpad
Plody rakytníku se dají konzervovat, sušit, lisovat a ještě i zbylý výlisek lze zpracovat. Z listů, kůry i výhonů rakytníku (čerstvých nebo sušených) se připravují čajové směsi.
Konzervovat plody lze několika způsoby:
• mrazením - užívá se denně jedna lžička rozmrazených plodů
• naložením do alkoholu (vodka, koňak) - výluh se užívá v zimním období; denně jedna až tři lžičky
• kompotováním - plody bez cukru nebo prosypané cukrem se zavařují ve skleničkách jako běžný kompot, dobře chutnají plody rakytníku zalité medem
• sušením - usušené plody rakytníku se drtí (nebo melou na prášek) a uchovávají ve sklenici - užívat půl lžičky denně postačí
Recepty našich babiček:
Sirup pro děti
• jeden kilogram vylisované šťávy
• jeden a půl kilogramu cukru
• jedna lžička kyseliny citronové
Po rozpuštění cukru ve studené šťávě plnit do lahví a uložit v chladu a temnu.
Šťáva bez cukru pro diabetiky
Vylisovanou neslazenou šťávu plníme do sklenic se šroubovacím uzávěrem a při teplotě osmdesát pět stupňů sterilujeme půl hodiny.
Marmeláda z rakytníku
Připravuje se stejným způsobem jako z ostatního drobného ovoce. Poměr cukru a konzervačních přípravků je stejný.
Rakytníkový med
Sušené rozemleté plody smícháme s včelím medem, užívá se po lžičkách. Medem lze sladit čaj.
Elixír života
Někomu zavařenina nebo šťáva z rakytníku nechutná, první dojem z poněkud zvláštní vůně a chuti se chvilku „vstřebává“. Pro toho, kdo se s nimi nemůže smířit, je dobrý lihový extrakt, který se užívá po patnácti kapkách třikrát denně:
• jeden váhový díl usušeného, rozemletého rakytníku
• tři váhové díly destilátu (vodka, koňak, líh)
V uzavřené lahvi necháme louhovat tři týdny, občas protřepeme a po scezení dáme do menších tmavých lahviček.

počítadlo.abz.cz

Template By Blogger Templates
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se